Nabízím
zhotovení návrhů městských a obecních symbolů, tj. znaku a
vlajky, taktéž i návrh znaků osobních,
rodinných a rodových či vyobrazení stávajících
šlechtických erbů nebo stávajících obecních symbolů. Veškeré návrhy jsou
vypracovány nebo převedeny do digitální vektorové formy.
Snažím se být nápomocen s identifikací erbů a znaků. Nabízím taktéž poradenství pro filmové štáby či divadelní výpravy, výzdoby interiérů, historické či šermířské spolky.
Zde
jsou bližší podrobnosti:
Komunální symbolika
Erby
Osobní
a ostatní znaky
Heraldika (z latinského heraldus - herold) je pomocná věda historická, která se zabývá studiem souhrnu pravidel a zvyklostí, podle nichž se znaky tvoří, popisují, určují a kreslí. Heraldika se uplatňovala zejména ve středověku. Právo vést erb, čili držet znak a dědit ho, měly právnické i fyzické osoby. Samostatnou pomocnou vědou historickou se heraldika stala v polovině 19.století. Zahrnuje v sobě i studium vzniku znaků, jejich vývoje a užívání. Nezkoumá jen šlechtické erby, ale i znaky států, měst, korporací, z nichž mnohé se používají a udělují dodnes i ve státech a společnostech, které neakceptují přežitky feudalismu. Spolupracuje zejména se sfragistikou (nauka o pečetích), kampanologií, genealogií a dějinami umění.
Heraldika se člení se zejména
na: cechovní heraldiku, církevní heraldiku, městskou heraldiku,
rodovou heraldiku, zemskou heraldiku a znaky institucí.
Heraldika (myšleno tvorba erbů) vznikla v první polovině
12.století, kdy se v letech 1135 až 1155 objevují první znaky ve
většině evropských zemí (Anglie, Francie, Itálie, Německo,
Španělsko). V Čechách se první erb objevuje roku 1220 u Vítka z
Prčice. Prvním doloženým (a dodnes zachovaným) erbem města v
Českých zemích je erb Brna.
Různé znaky a znamení si samozřejmě malovali válečníci na své
štíty již dávno před tím (Číňané, Egypťané, Peršané). Nejednalo
se však o erby ve smyslu heraldickém, neboť je dokázáno, že
jejich funkce byla pouze dekorativní. V tomto období (tzv.
předheraldické) není ještě erb (resp. štít) spojován s konkrétní
osobou a není dědičný v rámci rodu, na čemž je naopak heraldika
postavena.
Jedinou výjimkou v tomto je systém štítových znamení, které
užívaly velké athénské rodiny v 6. - 5. století před naším
letopočtem. I ty byly, stejně jako středověké erby, užívány
dědičně.
Znak je ve smyslu heraldiky znamení umístěné na štítě. Jeho
původ je v rytířských dobách, ve 12.století. Rytíř jedoucí do
boje byl obklopen pěší čeledí. Aby jej družina rozeznala,
označil se rytíř výrazným barevným znamením na štítě. Dalším
rozlišovacím znamením byl klenot, upevněný na rytířově helmici
(přilbě). Důležité části znaku: klenot, přilba a štít.
Erbovní listy
Nejstarší český erbovní list se zachoval v opisu. Císař Karel
IV. povýšil do panského stavu Království českého 16.dubna 1360
Jetřicha z Portic a udělil mu erb, s nímž mohl disponovat po
vymření pánů z Leuchtenberku. Nejstarší městskou erbovní listinu
v Česku vydal v roce 1416 král Václav IV. pro Slavkov u Brna.
Poslední erbovní listiny byly vydány v říjnu 1918 císařem
Karlem I.
(Zdroj : Wikipedia)