Zaobírám se především navrhováním osobních a firemních pečetí, okrajově i identifikací historických pečetí. Navrhuji taktéž osobní a firemní razítka či reliéfní plastotypy. Veškeré návrhy jsou vypracovány nebo převedeny do digitální vektorové formy.
Snažím se být nápomocen s identifikací pečetí. Nabízím taktéž poradenství pro filmové štáby či divadelní výpravy,
historické či šermířské spolky.
Z pochopitelných bezpečnostních důvodů zde navržené pečeti neprezentuji.
Sfragistika (řecky Sfragis, pečeť) je nauka o pečetích. Je to pomocná věda historická, která zkoumá materiál, formu, upevnění a obsah pečetí pro účely jejich klasifikace. Důležitým úkolem je ověření a datování dokumentů podle použité pečetě. Svou povahou je sfragistika úzce svázaná s diplomatikou.
Někdy se používá i termín sigilografie (z latinského sigillum = pečeť).
Sfragistika má
název z řeckého sfragis, tj. pečeť, používá se
také název sigilografie, z latinského sigillum,
tj. pečeť. Sfragistika je nauka o vzniku,
zhotovování a užívání pečetí. Etymologie slova
pečeť je nesporně slovanská. Souvisí s
cejchováním, vypálením znaku. Tyto vlastnické a
rozlišovací značky na kůži zvířat, na domech, na
rybářských lodích, na kmenech stromů, apod. jsou
aplikovány v různých kulturách dodnes. Pečeť je
vlastnický znak či nápis otištěný podle tvrdého
pečetidla v plastické hmotě či barvě schopné ho
uchovávat, který jednoznačně určuje konkrétní
osobu. Plní funkci vlastnického či rozlišovacího
symbolu, dokládá věrohodnost je prostředkem
kontroly a garancí neporušenosti listu nebo jí
zajištěného předmětu. Sfragistika byla
považována za součást diplomatiky jako jeden z
vnějších znaků listiny. Úzce souvisela s
heraldikou a jejím prostřednictvím s genealogií.
Ve 2. polovině 19. stol. vypracovala vlastní
badatelské metody a stala se samostatnou PVH.
Spolupracuje s dějinami architektury a zejména s
dějinami umění, neboť pečetidlo je obvykle
výrobkem uměleckých řemesel. Pro historiky umění
jsou pečeti, kterými se zabývá sfragistika,
vlastně kopiemi uměleckých pečetidel. Při
nedůvěře v psané slovo pečeť jako prostředek
věrohodnosti využívala nesporných vazeb s magií.
Recepce pečetí prohlubuje poznatky o kulturní
úrovni společnosti či určitých sociálních skupin
a konkretizuje význam mentalit. Sfragistika má
funkci pomocnou a samostatnou. V pomocné funkci
slouží jiným vědám, zejména diplomatice,
heraldice, genealogii, numismatice, dějinám
umění.
V samostatné funkci rozvíjí výzkum pečeti jako
součást historické kritiky pramenů a studium
jejího významu v dějinách. Pečeti byly doloženy
již ve 4. tisíciletí PNL v Orientu (u Sumerů) a
byly rozšířeny i u Řeků a Římanů a od nich je
pak převzaly raně feudální státy. Od 13. stol.
význam pečetí stoupl a staly se kritériem
pravosti listin. V pozdním středověku zpečetění
písemnosti přestávalo být slavnostním aktem a
stávalo se běžným administrativním úkonem. V
novověku rostl význam podpisu jako ověřovacího
prostředku. Pečeť znovu plnila funkci
uzavírající korespondenci a předměty jako
garance jejích neporušenosti. Od 17. stol. se
pečeť používá spolu s podpisem vydavatele jako
nové ověřovací prostředky, které musí být
použity současně. Pečeť či razítko samo o sobě
listinu nelegalizuje. Právní sílu mají kulatá
razítka. V současné době mají ověřovací funkci,
reprezentují zejména státní správu a samosprávu,
kde jejich použití reguluje zákon, či právnické
osoby (organizace, instituce, podniky apod.).
(Zdroj : Wikipedia)