Stále víc lidí hledá své kořeny

Do jakého kolena znáte své předky? Možná tak jako většina umíte vyjmenovat rodiče, a snad i prarodiče. Stále víc lidí však touží poznat co nejhlubší kořeny svého rodu.

Místa v archivech se nyní objednávají už na týdny dopředu, na internetu jsou stovky adres s odkazem na rodokmeny. Je to jen móda, nebo takové pátrání může mít i praktický přínos?

Módní vlna pátrání po rodokmenech neboli genealogie začala po roce 1990. "Lidé v souvislosti s restitucí daleko více potřebovali vyhledávat osobní údaje v archivech, a to byla jedna z cest, kterou se ke genealogii dostali," říká Ivana Eblová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Roli určitě sehrála i touha po objevení něčeho mimořádného. "Ovšem mnoho z nich mohlo čekat na konci dlouhé cesty velké rozčarování, když místo modré krve objevili nemanželské děti. Holt naše babičky a dědové byli normální lidé, jako jsme my," dodává Ivana Eblová.

Jinou otázkou, jež hlodala v hlavách těch, kteří začali v archivech hloubat více, bylo majetkové postavení. "Začali se zajímat o to, co měli jejich předkové, kde žili, jaké bylo jejich hospodářské a sociální postavení," vyjmenovává Eblová. K tomu se však již dostávají zkušenější badatelé, kteří mají základy a nějaký rodokmen sestavený.

Platí se časem

Pokud si chce člověk vysledovat svůj rodokmen, musí počítat s tím, že se vydává na dlouhou trať, ale také že na jejím konci nemusí být výsledek, který očekával. "Především je nutné počítat s časem, časem a časem," varuje Eblová. Čekací lhůty v archivech mohou být klidně i tři týdny, než je místo k sezení. "Však je také v archivech vidět převaha starších lidí.

Většinou rodokmen připravují jako dárek pro děti, což vůbec není špatné," dodala. Jenom čas však často nestačí. Mladší matriky jsou sice psány latinkou, ale pokud se člověk dostane dál do minulosti, musí ovládat latinu nebo němčinu, objevuje se tam už i novogotická kurzíva.

Za desítky tisíc!

Nemáte trpělivost, a přesto svůj rodokmen chcete? Nezbývá než sáhnout po někom, kdo jej sestaví za vás. Můžete se obrátit třeba na Českou genealogickou a heraldickou společnost nebo sáhnout po stovkách adres na internetu. Ceny za tuto službu jsou rozmanité a závisí na složitosti hledání. "Částky jdou řádově do tisíců, záleží na tom, kam se dotyčný dostane," vypočítává Eblová. "Objednatel ale nemůže být rozčarován ani tehdy, když se mu částka zdá být vysoká a údajů je málo. Ne každé studium vede ke kýženému výsledku," dodává. Při bádání v archivech mohou stopy vést do slepé uličky. Nemělo by jich však být příliš.

"Genealogická rešerše 350 korun za hodinu bádání v archivu, úhrada správních poplatků a cestovného – celková cena se pohybuje od 10 do 30 tisíc podle rozsahu zakázky," potvrzuje propočty genealožka Helena Voldánová "Důležité je i příjmení. Když je hodně neobvyklé, je hledání složitější," doplňuje genealog Arnošt Drozd (správně mělo být obvyklé příjmení)."Také záleží, kam se zadavatel rodokmenu chce dostat, a samozřejmě, že chce co nejdále, takže pak je částka ještě vyšší,"dodává. Leckdy například nitky vedou až za hranice, a pak je nutné připočíst vysoké náklady.

Každý touží po šlechtici

Proč jsou lidé tohle všechno ochotni podstoupit? "Svým způsobem každý touží po šlechtickém předkovi,"usmívá se Arnošt Drozd, který se ve svých pracích zaměřuje především na šlechtické rodokmeny. " Jednou jsem něco zjišťoval pro pana Alexandra Wokurku, a moc se podivil, že nemá šlechtické předky. Byl vlastně velice rozhořčen. Přitom už podle jména se dalo usuzovat o původu."

Kam až se dá v pátrání po svých předcích zajít, záleží na mnoha okolnostech a nejvíc na štěstí. "V rámci obyčejných smrtelníků je hranicí třicetiletá válka. V šedesátých letech 17. století byly u nás zavedeny matriky," říká Eblová. "Jinak u nás jsou nejstarší matriky z první poloviny 16. století, ale jsou protestantské. Pokud se jedná o modrou krev, může být rodokmen zpracován i dále, protože jsou jiné typy pramenů," dodala. Když prý však někdo tvrdí, že se jako sedlák dostal do 13. století, je to čirý nesmysl.

Kde začít hledat

MĚSTO PRAHA Archiv hl. m. Prahy

STŘEDNÍ ČECHY Státní oblastní archiv Praha na Chodovci

ZÁPADNÍ ČECHY Státní oblastní archiv Plzeň

JIŽNÍ ČECHY Státní oblastní archiv
Třeboň

SEVERNÍ ČECHY Státní oblastní archiv
Litoměřice

VÝCHODNÍ ČECHY Státní oblastní archiv Zámrsk

SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO Zemský archiv Opava

JIŽNÍ MORAVA Moravský zemský archiv Brno

Rodokmen může zachránit život

Znát své předky není jen otázku zvědavosti, dobrodružství a módy. Je to užitečná věc s ohledem na naše zdraví a jeho prevenci. "Jsou určité věci, které jsou dědičně předurčeny a převádí je v určité kombinaci rodiče na své děti," říká primář hematologicko-onkologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice Vladimír Koza.

"Když někdo onemocní, může být v řadě medicínských oblastí včetně té naší užitečné hledat zpětně předky po straně otce i po straně matky,"dodal. Otázka transplantací je podle primáře Kozy jednou z kapiček v medicíně. Nemocnému se hledá dvojník a podle transplantačních znaků lze po linii matky nebo otce najít vhodného dárce. "Uplatnění má znalost předků i v řadě jiných medicínských oblastí," dodal Koza.

S tím stoprocentně souhlasí i šéf Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. lékařské fakulty UK Petr Goetz: "Každý dobrý lékař by měl znát rodinu alespoň dvě až tři generace zpátky, aby věděl, jaká onemocnění se tam vyskytují."

Z rodokmenu je podle Goetze možné zjistit, jestli je onemocnění dědičné, jaká se v rodině vyskytovala postižení, jaké byly důvody úmrtí a z těchto informací se dále odvíjejí další postupy preventivní léčby. "Rodokmen je základní informace důležitá pro genetiku. A proto by každý z nás měl znát pro případ potřeby svou situaci v rodině,"vysvětlil Goetz.

Sami lékaři se takový rodokmen snaží z pacientů vydobýt. Domů dostanou rozsáhlý rodokmenový dotazník s konkrétními otázkami na příbuzné nemocného pacienta nebo pacienta s vrozenou vadou a na jejich zdravotní stav. "Mají na jeho prostudování dost času a přijdou k nám připraveni. My pak rodokmen sestrojíme, namalujeme a eventuálně upřesníme další podrobnosti," vysvětlil Goetz. A jak daleko bychom naše předky měli znát? "Tak daleko, kam až to jde. Přinejmenším tři generace zpět ze strany matky i otce," tvrdí Goetz.

Pokud se někdo dostane dál, tím lépe. Kdyby se třeba propracoval až k linii královny Viktorie, mohl by počítat s tím, že trpěla hemofilií, byla nositelkou tohoto onemocnění a přenášelo se na všechny její syny.

DANA MACHURKOVÁ